APLIKOVANÁ FYZIOLOGIE HMYZU

Otázka č. 15: STRUKTURA VČELSTVA, MATKA DĚLNICE, TRUBCI, JEJICH ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI

Vypracovala: Daniela Krejčová, UČO: 85176, 3. ročník, obor: Fyziologie živočichů

 

Včelstvo je společenstvo, které má daný řád a v němž každá včela má svoji úlohu. Pojmem včelstvo rozumíme společenství zahrnující včelí matku, trubce, dělnice, včelí dílo a nezbytné zásoby. Aby včelstvo jako celek bylo schopné přežít, musí být vysoce organizované a musí tam fungovat dělba práce. Jinak včela jako samostatný jedinec nebude schopna sama přežít. Včelstvo bez matky nebo s neoplozenou matkou zanikne. Trubci i matka zahynou bez dělnic. Samotná dělnice nepřežije nízké teploty, ale celé včelstvo snadno přežije i velké mrazy.

 

Včelí matka je jedinou samicí ve včelstvu, která je schopna se pářit. Vyvíjí se z oplozeného vajíčka. Podle způsobu odchovu rozeznáváme 3 druhy včelích matek:

                            1, matky rojové

                                                               2, matky z tiché výměny

                                                               3, matky nouzové (náhradní)

Při rojení a tiché výměně dělnice nejprve postaví kulovitý základ matečníku – misku, do které matka položí vajíčko. matečníky jsou umístěné ve svislé poloze na okrajích plástů. Při nouzovém odchovu matky je základem matečníku běžná dělničí buňka s již vylíhlou larvičkou. Tuto buňku dělnice pouze rozšíří a postaví nad ní matečník.

Larva budoucí včelí matky je krmena po celou dobu svého vývoje výměškem hltanových žláz mladých dělnic, tzv. mateří kašičkou. Včelí matka je největší včelou ve společenstvu. Má plně vyvinuté pohlavní orgány, ale chybí jí voskotvorné a hltanové žlázy a na nohách nemá žádné pracovní nástroje. Sosák má velice krátký.

V normálním včelstvu je pouze jedna matka. Pouze výjimečně (při tiché výměně) mohou vedle sebe existovat po určitou dobu dvě matky – stará a mladá.

Matka má ve včelstvu jediný úkol – kladení vajíček. V době vrcholného rozvoje včelstva dokáže matka položit za den i více jak 2000 vajíček. Matka klade vajíčka oplozená a neoplozená. Z oplozených vajíček se líhnou dělnice nebo matky, z neoplozených se pak partenogeneticky vyvíjí trubci. Přibližně 6. den po vylíhnutí vyletují mladé matky na snubní lety. Po spáření začnou klást vajíčka a už se více nepáří.

Vlastní páření matky probíhá ve vzduchu za letu. Trubci jsou k matce vábeni především pachem mateří látky, která je vylučována jejími kusadlovými žlázami. Matka se páří během jednoho výletu se 6 až 10 trubci. K páření dochází jen za určitých podmínek – v denní době nejvíce od 13 do 16 hodin a při teplotě nad 20°C. Místa, kde dochází k páření se nazývají trubčí shromaždiště. Říjnou matku na trubčím shromaždišti pronásleduje vždy roj trubců. Matka letí vodorovně s otevřenou žihadlovou komorou a trubec ji napadne odspodu a zezadu. Otevřená žihadlová komora je posledním popudem k vymrštění pohlavního orgánu trubce z jeho těla. Současně s vymrštěním dochází k zasunutí penisu trubce do žihadlové komory matky a k pevnému spojení kopulujícícho páru. Po spojení dále stoupá tlak v penisu trubce. Dochází k ejakulaci spermatu i hlenu a k prasknutí tenké blány penisu, což umožní oddělení matky od trubce. Do vejcovodů matky se dostává jen sperma, hlen zůstává v žihadlové komoře a na penisu trubce. Matka dále letí a páří se s dalšími trubci. Trubec přepadává mrtev dozadu a padá k zemi. K usmrcení trubce dochází již při vymrštění penisu. Po spáření s posledním trubcem se matka vrací do svého úlu. V semenném váčku matky je 5 až 6 miliónů spermií.

Při kladení procházejí vajíčka okolo vývodu semenného váčku a matka na každé vajíčko přepustí několik spermií. O tom, zda spermie splynou s jádrem vajíčka či ne – tedy zda budou oplozena nebo zůstanou neoplozena – rozhodnou dělnice.

Vývoj matky od položení vajíčka do vyběhnutí z matečníku je nejkratší ze všech kast a trvá pouze 16 dní. Délka života matky je naopak nejdelší. Matka žije 4 a ojediněle i více let.

Označná matka - včelí královna   

Označená matka – včelí královna

Trubci jsou včelí samci a soplu s matkou jsou pohlavními jedinci včelstva. Trubec se vyvíjí partenogeneticky z neoplozeného vajíčka. podle původu vajíčka mohou být v úle tři druhy trubců. Především jsou to trubci z vajíček řádně kladoucích oplozených matek, položených do trubčích buněk. Tito trubci se vyskytují ve včelstvu jen v době sezóny, v dubnu až srpnu, kdy se projevuje chovná nálada včelstev. Včelstvo reguluje počet těchto trubců na několik set až tisíc jedinců. Na konci sezóny jsou tito trubci z úlu vyhnáni. Ale i během sezóny reagují dělnice na zhoršené počasí nebo snůškové poměry omezováním a někdy i vyháněním zejména starších trubců. Výjimku tvoří v našich podmínkách včelstva s mladými matkami, odchovanými již v dané sezóně. Ve včelstvech s těmito kladoucími matkami nejsou trubci.

Další druh trubců pochází od matek, které nemají semenném váčku spermie, tj. od matek trubcokladných. K trubcokladnosti dochází tak, že se matky buď vůbec nespářily, nebo jim došla zásoba spermií. Trubci od takovýchto matek se líhnou obvykle v dělničích buňkách a mohou se vyskytnout ve včelstvu kdykoli. Trubčí plod v dělničích buňkách se označuje jako hrboplod. Dělnice totiž malé dělničí buňky opatřují vysokým vyklenutým víčkem.

Třetí druh trubců pochází z vajíček položených dělnicemi – trubčicemi. Líhnou se rovněž v dělničích buňkách (hrboplod). Od hrboplodu matek se pozná tak, že plochy nejsou ucelené a že vajíčka jsou kladena nepravidelně, často ve větším počtu v jedné buňce a nejsou připevněna na dně buněk, ale na jejich stěnách. Trubčice mají kratší zadeček než matka a nedosáhnou až na dno buňky.

Tělo trubce je robustní a zavalité. Trubec nemá žádná zařízení k pracovním úkonům. Jeho sosák je velmi krátký a nemá vlakotvorné žlázy ani žihadlo. V době rojové nálady včelstva krmí trubce dělnice, sami se živí jen tehdy, když o ně dělnice ztratily zájem.

Trubci mají ve včelstvu jediný úkol – osemenit mladé matky. Zásoba spermatu se vytvoří u truců jednorázově již ve stadiu kukly. Schopnost ejakulovat odděleně sperma od hlenu, tj. říjnost, se dostavuje teprve 10. až 12. den života dospělých trubců. Dalším věkem se pohlavní dráždivost stupňuje. Od 6. dne života trubci vyletují z úlů na trubčí shromaždiště, kde se páří s matkami. Pokud je nedostatek říjných trubců, pak se páří i ti mladší. Ti však nejsou schopni dokonale ejakulovat a oddělit se od matky. Takový pár pak spadne na zem a matka obvykle umírá. Trubci jsou svým shromaždištím věrni. Slétají se ze vzdálenosti 4 až 6 km.

Vývoj trubce od položení vajíčka do vyběhnutí z buňky je nejdelší ze všech kast (24 dní). Délka života trubců je však velice krátká, většinou kolem 14 dní. Přes zimu nejsou schopni trubci ve včelstvu přezimovat.

Trubec

Dělnice jsou nedokonalé samičky. Vyvíjejí se z oplozených vajíček jako včelí matky. Kvalitativní rozdíly mezi matkou a dělnicí způsobuje rozdílná strava a menší buňka. Dělnice jsou dokonale přizpůsobeny pracovním úkonům ve včelstvu. Na nohách třetího páru mají zařízení ke sběru pylu a přenášení voskových šupinek, na druhém páru noh mají trny k uvolňování pylových rousků. Mají dlouhý sosák (cca 6,4 mm). Sosák je přizpůsobený k sání nektaru, medovice a vody. Na břišních šupinách mají vyvinuty čtyři páry voskotvorných žláz, kterými produkují vosk na tavbu včelího díla. V hlavě mají umístěny hltanové žlázy, kterými produkují sekret nazvaný mateří kašička. Mateří kašička je výhradní potravou mateřích larev a matek v době kladení. Včely dělnice donášejí do úlu veškerou potřebnou potravu – vodu, pyl, nektar, medovici, ale i tmel předmětů v úle. Uvnitř úlu dělají veškeré potřebné práce: ukládají potravu, zahušťují nektar a medovici a pomocí enzymů je přetvářejí v med, krmí plod, ošetřují včelí matku, stavějí plásty, udržují čistotu v úle a vytmelují škvíry, stěny úlu, rámky i povrch plástů.

Pohlavní orgány dělnic jsou zakrnělé, nemohou se tedy pářit. Jejich vaječníky však mohou za určitých podmínek výživy a stavu včelstva zduřet – takovým dělnicím se říká anatomické trubčice. Vaječníky pak produkují i určité množství vajíček. Kladoucím dělnicím se pak říká fyziologické trubčice. Ty kladou vajíčka nepravidelně, často i větší počet vajíček do jedné buňky a vajíčka nepřipevňují jako matka na dno, ale na stěny buněk.

Podle fyziologického stavu svého tělesného rozvoje provádí dělnice jednotlivé pracovní úkony.  Hned po vylíhnutí v prvních dvou dnech života čistí včely své tělo a nejbližší okolí – jsou čističkami. Další dny krmí starší plod medem a pylem – jsou krmičkami. Asi 6. až 7. den mají již dokonale vyvinuty hltanové žlázy, jejichž sekretem krmí nejmladší plod a matku, popřípadě i mateřský plod, který dostává tuto krmi po celou dobu vývoje. Říká se jim kojičky. Když se mladým včelám začnou tvořit na břišní části zadečku voskové šupinky, zpracovávají je a stávají se stavitelkami včelího díla. Dále úlové včely přejímají od nejstarších včel nektar a zpracovávají jej, ukládají pyl, čistí úl, větrají, až se stanou strážkyněmi a začnou provádět orientační lety. Tím je pracovní cyklus včely ukončen. Starší včely se stávají létavkami. Donášejí do úlu vodu, nektar, medovici, pyl a tmel. Není-li snůška, tráví tyto včely čas nečinně. Létavkami jsou dělnice až do konce svého života.

Dělnice

 

Hit Counter